Filipíny – Ráj chudoby part. 1

Asie se stala za posledních několik let ekvivalentem náhodných drahých dovolených a rodinných cest. Japonsko, Thajsko nebo Srí Lanka patří mezi ty nejnaštěvovanější. Ale je jeden stát kde najdete všechny vlivy Asie, ale i Evropy. A tím jsou Filipíny. Nedávno jsem měl tu možnost strávit na Filipínách celý měsíc a tak poznat dávnou kulturu a proč jsou Filipínci i oblíbená pracovní síla nebo proč často jezdí za novým životem do jiných zemí.

Když jsem v červenci tohoto roku nasedal do dvoupatrového letadla společnosti Emirates. Přišel jsem si ihned jako v pohádce. Všichni krásně oblečeni. Kostýmky dam a personálu sladěny do stejně běžových barev s červeným čepečkem jako pokrývka hlavy. A co musím vyzdvyhnout je ochota v rámci celé cesty. Cesta je dlouhá, ale Emirates nabízí spousty služeb jak si cestu zkrátit a nevnímat jí tak. Nevýhodou je pouze možnost dat (wifi) na palubě. Zdarma dostane minimum dat a zbytek musíme dokupovat poměrně draho. Což v tomhle například FlyDubai je hodně dopředu, protože za menší poplatek máte služby neomezeně. Při přistání v Dubaji a následném hodinovém dalším odbavení jsem byl již poněkud unavený, ale probudila mě skutečnost toho co se děje u brány směr Manila. Já a přes 300 filipínců. Přišlo mi to vcelku vtipné. Jako bych jel na školení výlet s „pár“ přáteli. Já, jediný běloch a 300 mích filipínských bratrů.

Cesta do Manily byla o něco delší a já měl na palubě několik problémů. To bych nebyl já, kdybych neměl nějaký problém. Televize mi nefungovala a celkově nějak nic se mnou na palubě letadla nekomunikovalo. Když se blížilo přistání v cílové destinaci, tak ke mě přicupitala krásná a příjemné Korejka, která pracovala právě pro Emirates a donesla mi nádhernou taštičku od Bulgari a to i včetně dárků od společnosti Bulgari jako omluvu.

Byl jsem příjemně překvapený jednáním a tak jsem z letadla vystupoval s nadšením. Manila. Ihned po přistání na hlavním letišti vás praští do obličeje horko, vlhkost a skorem nefunkční klimatizace. Po pár úsměvech od místních, ale moje mírná zlost i zklamání mizí z mého obličeje. Letiště je vcelku hezké a uklizené.

Na každém kroku je vidět jedna odlišná kultura vedle druhé. Filipíny jsou totiž propojením Španělské vášně s moderním americkým nádechem evropského myšlení s kapkou asijské zbrklosti.

Opustil jsem letiště. Zapnout telefon. Klikl na aplikaci UBER a snažil se, aby moje dobrodružná cesta pokračovala. A kruci! Uber aplikace zrušena a nahrazena společnosti Grab! Ano, opravdu začalo mé dobrodružství. Po několika kliknutích na objednání TAXI od společnosti GRAB však žádné nepřijelo ani nešlo objednat. Divné. Nedalo mi to a odchytl jsem nejbližšího filipínce a zeptal se ho, co se to děje.

Dozvěděl jsem se, že taxi na letiště na objednávku nejezdí. Už vůbec ne, GRAB. Byl jsem seznámen s tím, že ať si dávám jako Evropan pozor, protože Manila není bezpečným místem pro bělochy. Tohle jsem často slýchával na svých cestách po světě a tak jsem tomu nikdy nepřikládal důraz. Nakonec mi místní pomohl najít jiné TAXI a já se svezl za 1200 českých korun necelých 10 kilometrů. Přišel jsem si jako zpátky v Praze. Když jsme projížděli potemělé uličky a já měl možnost na každém kroku vidět špinavě vyhlížející děti. Bylo to smutné a na druhé straně realita.

Filipíny jsou známé jako místo s velkým procentem chudoby. Poslední měsíce i jako stát pevné diktatury i přesto, že jsou Filipíny republikou. Přísnost a tvrdá ruka prezidenta sice zlepšila drogovou situaci, ale chudoba obyvatel se stala více viditelnou. Každý jezdí na drahé dovolené do krásných resortů za X desítky tisíc, ale málo kdo se jedete podívat na stát, takový jaký je.

Ráj chudoby a fikce. Fikce jenž cesotvní agentury a společnosti prezentují ve svých katalogách a webových portálech. Smutné.

– Joshua

8 komentářů Přidat své
    1. Ahoj. Ano, chystám se do Maďarska. Přesněji do Budapeště. Je to nejkrásnější město a nejvíc romantické. Nevím, proč. Ale zamiloval jsem si ho. – Joshua

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *